Když na kouzelníka hledím s otevřenými ústy

Když se na něco soustředím, stává se mi, že mám otevřená ústa. Například jsem se zaposlouchal do tónů Bolera od Maurice Ravela a natolik mě španělský soubor Orquestra Joven de la Sinfónica de Galicia zaujal, že jsem přestal vnímat, co se odehrává kolem mě. Vtáhlo mě to do děje tak, že jsem si připadal, jako že jsem někde vystřižen mimo tuto realitu. Myslím, že takové reakce lidské mysli i těla jsou zcela přirozené a že se stávají ve chvílích úplného soustředění, i když se nemusí jednat o žádný trans nebo meditační stav. V podobném rozpoložení bych se mohl cítit, kdybych pozval na oslavu narozenin nebo na svou vlastní svatbu kouzelníka. Kouzelníci dle mého názoru dovedou zaujmout pozornost už jen tím, že jsou se svým publikem ve fyzickém kontaktu. Asi jako ti hudebníci, co předváděli své koncertní umění Ravelova Bolera.

Kouzelníci ovládají své triky jako velcí mistři, ale to není jediný důvod, proč si je pozvat na nějakou společenskou akci. Kouzelník https://www.vaskouzelnik.cz/ nám může připomenout, že zábava, to nejsou jen počítačové hry, internet a sociální sítě. Bavit bychom se měli sami mezi sebou fyzicky. Svými rozhovory, sdílením názorů a také tělesnými doteky, například poklepáním na rameno, objetím, pohlazením či držením za ruku. Dle mého názoru dnes mnoha lidem schází fyzický kontakt se svými přáteli i s jinými lidmi, neboť se tu rozmáhá digitalizace. Ta by nám ale neměla přerůst přes hlavu, protože pokud se to stane, budeme si čím dál více odcizení, ačkoli budeme sedět vedle sebe u psacího stolu v jedné kanceláři.

Kouzelníci by mohli dokázat naladit nás na tu správnou vlnu lidské sounáležitosti a solidarity, abychom si uvědomili, že smyslem života je vnímat fyzický svět a sdílet jej se svými blízkými ve své tělesné blízkosti i bez elektronických vymožeností. Lidé zkrátka dříve neměli žádné mobilní telefony, tablety a notebooky, neznali Internet a přesto se dokázali skvěle bavit. Já tu dobu pamatuji.